Na komára s velbloudem?

Znáte ten problém. Chci si udělat úplně jednoduchý web – 3 podstránky, menu, hlavička, nic víc. Mám na to použít nějaký redakční systém (WordPress,..)? To je přece zbytečné nasazovat takového molocha, raději si splácám nějakou vlastní splácaninu. Ale proč?

  • strávím nad tím čas a energii
  • výsledek nebude dokonalý, bude chybový
  • všechno si budu muset napsat sám
  • systémové nároky? zanedbatelné

Ale přesto tak lidé přemýšlí. Jiný příklad – mám nádobí umýt v myčce nebo ručně? Je to přece jenom pár talířků, to do myčky dávat nebudu. Opět stejný problém. Pak jste u toho, že umýváte nádobí 3x denně.

Další problém. Mám slevový kupon na 100 Kč do obchodu, kde dané zboží stojí 500 Kč. V jiném obchodě stojí 350 Kč a líbí se mi více. Ale já ho přesto nakoupím v tom dražším, abych využil můj slevový kupon.

Snad je z těch příkladů zřejmé, co tím chci říct.

Ale proč? Je to síla zvyku? Je to nějaký blok, který nás nutí dělat věci méně efektivní cestou kvůli vidině falešného ušetření něčeho? Někdy je dobré přemýšlet čistě pragmaticky a zamyslet se nad věcmi z jiného pohledu. Někdy zas ne. Je to souboj ritualismu a inovace.

Víte jak,…

Víte, jak je povznášející přeskakovat všechny ty srovnávací články hardwaru, softwaru, články o supertenkých procesorech, o tržních ziscích Cisca ve čtvrtém kvartálu, o PIPĚ, SOPĚ, ropě, o těhotenství Ivery Bartošové a jiných chujovinkách? Už mě nebaví živě, ani idnes. Už to nečtu.

Opět se mi potvrdilo to, že nejdůležitější je začít. Nevěděl jsem, jestli začít dělat to nebo to, a nezačal jsem nic. Promarněné dny (pracovně). Mám měsíc volno tak ho musím nějak využít.

Včera, když jsem usínal, tak jsem musel pořád myslet na eshop, který programuji, do kterého vkládám naděje a jehož vývoj mě baví. To je věc, která se mi už dlouho nestala. Dávám si záležet na každém detailu. Jak už to bývá, ráno se mi to nezdálo tak růžové, ale…

A btw, vstal jsem v 9. Od 8 jsem posunoval budík, ale i tak jsem rád. Změna oproti 10:30.